3.7.2.1.1Pro účely klasifikace jako toxické pro reprodukci se látky zařadí do jedné ze dvou kategorií. V rámci každé kategorie se účinky na sexuální funkci a plodnost a na vývoj posuzují samostatně. Kromě toho jsou účinky na laktaci zařazeny do samostatné kategorie nebezpečnosti.
Tabulka 3.7.1 a)
Kategorie nebezpečnosti pro látky toxické pro reprodukci
Kategorie
Kritéria
KATEGORIE 1
Látka, o níž je známo nebo se předpokládá, že je toxická pro reprodukci u člověka
Látky se zařadí do kategorie 1 toxicity pro reprodukci, pokud je o nich známo, že vyvolávají nepříznivý účinek na sexuální funkci a plodnost nebo na vývoj u člověka, nebo pokud jsou k dispozici důkazy ze studií na zvířatech, pokud možno doložené dalšími údaji, aby bylo možno předpokládat, že látka může zasahovat do reprodukce u člověka. Klasifikace látky se dále rozlišuje na základě toho, zda důkazy pro klasifikaci pocházejí především z informací o účincích na člověka (kategorie 1A), nebo z údajů ze zkoušek na zvířatech (kategorie 1B).
Kategorie 1A
Látka, o níž je známo, že je u člověka toxická pro reprodukci
Zařazení látky do kategorie 1A se zakládá především na důkazech u člověka.
Kategorie 1B
Látka, o níž se předpokládá, že je u člověka toxická pro reprodukci
Zařazení látky do kategorie 1B se zakládá převážně na údajích ze studií na zvířatech. Tyto údaje poskytují jednoznačné důkazy o nepříznivém účinku na sexuální funkci a plodnost nebo na vývoj v nepřítomnosti jiných toxických účinků, nebo v případě, že se objevují spolu s jinými toxickými účinky, se nepříznivý účinek na reprodukci nepovažuje za sekundární nespecifický důsledek jiných toxických účinků. Jsou-li však k dispozici informace o mechanismu účinku, které vzbuzují pochybnosti o relevanci účinku na člověka, může být vhodnější zařazení do kategorie 2.
KATEGORIE 2
Podezření na toxicitu pro reprodukci u člověka
Látky se zařadí do kategorie 2 toxicity pro reprodukci, existují-li určité důkazy u člověka nebo pokusných zvířat, pokud možno doložené jinými informacemi, o nepříznivém účinku na sexuální funkci a plodnost nebo na vývoj a jestliže důkazy nejsou dostatečně přesvědčivé pro zařazení látky do kategorie 1. Pokud nedostatky ve studii vedou k tomu, že důkazy jsou méně přesvědčivé, mohlo by být vhodnější zařazení do kategorie 2.
Jedná se buď o účinky pozorované v nepřítomnosti jiných toxických účinků, anebo spolu s jinými toxickými účinky, přičemž se nepříznivý účinek na reprodukci nepovažuje za sekundární nespecifický důsledek jiných toxických účinků.
Tabulka 3.7.1 b)
Kategorie nebezpečnosti pro účinky týkající se laktace
ÚČINKY NA LAKTACI NEBO PROSTŘEDNICTVÍM LAKTACE
Účinky na laktaci nebo prostřednictvím laktace se zařazují do jediné samostatné kategorie. Je známo, že pro mnoho látek nejsou k dispozici údaje o možném vyvolání nepříznivých účinků na potomstvo prostřednictvím laktace. Avšak látky, které jsou přijímány ženami a u nichž byla prokázána interference s laktací nebo které mohou být přítomny (včetně metabolitů) v mateřském mléce v množství dostatečném pro to, aby vyvolaly obavy s ohledem na zdraví kojence, se klasifikují a označí údajem o této vlastnosti nebezpečné pro kojence. Klasifikaci lze provést na základě
a) důkazů u člověka, které svědčí o nebezpečí pro děti v průběhu kojení; nebo
b) výsledků jednogeneračních nebo dvougeneračních studií na zvířatech, které jednoznačně prokáží přítomnost nepříznivých účinků na potomka způsobených přenosem látky do mateřského mléka nebo nepříznivý účinek na kvalitu mléka; nebo
c) studií absorpce, metabolismu, distribuce a vylučování, které prokáží pravděpodobnost, že látka je v mateřském mléce přítomna v množství dosahujícím potenciálně toxické hladiny.
3.7.2.2Základ klasifikace
3.7.2.2.1Klasifikace se provádí na základě příslušných výše uvedených kritérií a posouzení celkové průkaznosti důkazů (viz oddíl 1.1.1). Klasifikace jako látky toxické pro reprodukci je určena k používání pro látky, které mají vnitřní, specifickou vlastnost vyvolat nepříznivý účinek na reprodukci, a látky se takto neklasifikují, je-li tento účinek vyvolán pouze jako nespecifický sekundární důsledek jiných toxických účinků.
Klasifikace látky je odvozena od kategorií nebezpečnosti v tomto pořadí: kategorie 1A, kategorie 1B, kategorie 2 a dodatečná kategorie pro účinky na laktaci nebo prostřednictvím laktace. Pokud látka splňuje kritéria pro klasifikaci do obou hlavních kategorií (např. kategorie 1B pro účinky na sexuální funkci a plodnost a rovněž kategorie 2 pro účinky na vývoj), uvedou se ve standardních větách o nebezpečnosti obě členění. Klasifikace do dodatečné kategorie pro účinky na laktaci nebo prostřednictvím laktace se provádí bez ohledu na klasifikaci do kategorie 1A, kategorie 1B nebo kategorie 2.
3.7.2.2.2Při hodnocení toxických účinků na potomstvo je důležité vzít v úvahu možný vliv mateřské toxicity (viz oddíl 3.7.2.4).
3.7.2.2.3Aby mohly být důkazy u člověka hlavním základem pro zařazení do kategorie 1A, musí být k dispozici spolehlivé důkazy o nepříznivém účinku na reprodukci u lidí. Důkazy použité pro klasifikaci by měly být v ideálním případě získány z dobře provedených epidemiologických studií, které zahrnují použití příslušných kontrol, vyvážené posouzení a patřičné zvážení předpojatosti nebo zkreslujících činitelů. Méně přesné údaje získané ze studií u člověka musí být doplněny odpovídajícími údaji získanými ze studií na pokusných zvířatech, přičemž se uváží zařazení do kategorie 1B.
3.7.2.3Průkaznost důkazů
3.7.2.3.1Klasifikace látky toxické pro reprodukci se provádí na základě posouzení celkové průkaznosti důkazů, viz oddíl 1.1.1. To znamená, že všechny dostupné informace, které souvisejí se zjištěním toxicity pro reprodukci, se posuzují společně, například epidemiologické a případové studie u lidí a specifické studie reprodukce spolu s výsledky subchronických, chronických a zvláštních studií na zvířatech, které poskytují příslušné informace týkající se toxicity pro reprodukční a související endokrinní orgány. Zahrnout lze rovněž hodnocení látek chemicky příbuzných zkoumané látce, zejména jsou-li informace o této látce vzácné. Váha přikládaná dostupným důkazům bude ovlivněna činiteli jako kvalita studií, konzistentnost výsledků, povaha a závažnost účinků, přítomnost mateřské toxicity ve studiích na pokusných zvířatech, úroveň statistické významnosti pro rozdíly v rámci skupiny, počet dotčených parametrů, relevance cesty podání pro člověka a nepředpojatost. Pozitivní i negativní výsledky se použijí společně k zjištění průkaznosti důkazů. Klasifikaci může odůvodnit i jediná pozitivní studie provedená podle řádných vědeckých zásad a se statisticky nebo biologicky významnými pozitivními výsledky (viz rovněž bod 3.7.2.2.3).
3.7.2.3.2Toxikokinetické studie u zvířat a lidí, studie místa účinku a mechanismu nebo způsobu účinku mohou poskytnout důležité informace, které snižují nebo zvyšují obavy související s nebezpečím pro lidské zdraví. Je-li přesvědčivě prokázáno, že jednoznačně identifikovaný mechanismus nebo způsob účinku není pro člověka relevantní, nebo jsou-li toxikokinetické rozdíly tak výrazné, že je jisté, že se nebezpečná vlastnost u lidí neprojeví, neměla by se látka, která vyvolává nepříznivý účinek na reprodukci u pokusných zvířat, klasifikovat.
3.7.2.3.3Jsou-li v některých studiích toxicity pro reprodukci u pokusných zvířat jediné zaznamenané účinky považovány za účinky s malou nebo minimální toxikologickou významností, výsledkem nemusí nutně být klasifikace. Tyto účinky zahrnují malé změny parametrů semene nebo výskyt spontánních vad plodu, malé změny ve výskytu běžných fetálních variant, jak jsou pozorovány při vyšetření kostry, nebo ve váze plodu nebo malé rozdíly při hodnocení postnatálního vývoje.
3.7.2.3.4Údaje ze studie na zvířatech v ideálním případě poskytují jednoznačné důkazy o specifické toxicitě pro reprodukci v nepřítomnosti jiných systémových toxických účinků. Vyskytne-li se však u samice vývojová toxicita společně s jinými toxickými účinky, v možném rozsahu se posoudí případný vliv celkových nepříznivých účinků. Upřednostňovaným postupem je posoudit nejprve nepříznivé účinky u embrya/plodu a poté vyhodnotit mateřskou toxicitu spolu s jinými činiteli, které mohly pravděpodobně tyto účinky ovlivnit, jako součást zjištění průkaznosti důkazů. Obecně se nesmějí účinky na vývoj, které jsou pozorovány při toxických dávkách ze strany matky, automaticky vyloučit. Nebrat v úvahu účinky na vývoj, které jsou pozorovány při toxických dávkách ze strany matky, lze pouze v jednotlivých případech, kdy je zjištěna nebo vyvrácena příčinná souvislost.
3.7.2.3.5Jsou-li k dispozici náležité údaje, je důležité pokusit se zjistit, zda vývojovou toxicitu způsobil specifický mechanismus zprostředkovaný matkou nebo nespecifický sekundární mechanismus, například stres matky a narušení homeostáze. Obecně se přítomnost mateřské toxicity nesmí použít k popření zjištěných účinků na embryo/plod, pokud nelze jednoznačně prokázat, že tyto účinky jsou sekundárními nespecifickými účinky. Tak je tomu zejména v případě, jsou-li účinky na potomstvo významné, například nevratné účinky jako strukturální malformace. V některých případech je možné předpokládat, že toxicita pro reprodukci je sekundárním důsledkem mateřské toxicity, a nebrat tyto účinky v úvahu, je-li látka natolik toxická, že samice neprospívají a dochází u nich k těžké podvýživě, nejsou schopny vyživovat mláďata nebo jsou vysílené či umírají.
3.7.2.4Mateřská toxicita
3.7.2.4.1Vývoj potomka během gestace a v raných postnatálních fázích může být ovlivněn toxickými účinky ze strany matky buď prostřednictvím nespecifického mechanismu souvisejícího se stresem a narušením homeostáze u matky, nebo specifickými mechanismy zprostředkovanými matkou. Při interpretaci výsledku vývoje plodu za účelem rozhodnutí o klasifikaci s ohledem na účinky na vývoj je důležité posoudit možný vliv mateřské toxicity. To je složitá otázka vzhledem k nejistotám ohledně vztahu mezi mateřskou toxicitou a výsledkem vývoje. Při interpretaci kritérií pro klasifikaci s ohledem na účinky na vývoj se odborný posudek a zjištění průkaznosti důkazů s použitím všech dostupných studií použije k určení míry vlivu, který je nutno přičíst mateřské toxicitě. V rámci zjišťování průkaznosti důkazů se s cílem umožnit vyvození závěru ohledně klasifikace nejprve posoudí nepříznivé účinky na embryo/plod a poté mateřská toxicita spolu s ostatními činiteli, které mohly tyto účinky ovlivnit.
3.7.2.4.2Na základě praktických pozorování může mateřská toxicita v závislosti na závažnosti ovlivnit vývoj plodu prostřednictvím nespecifických sekundárních mechanismů vyvoláním účinků jako nižší váha plodu, opožděná osifikace a případně resorpce a určité malformace u některých kmenů určitých druhů. Avšak omezený počet studií, které zkoumaly vztah mezi účinky na vývoj plodu a celkovou mateřskou toxicitou, neprokázal konzistentní, reprodukovatelný vztah mezi druhy. Účinky na vývoj plodu, které se objevují i v přítomnosti mateřské toxicity, se považují za důkaz vývojové toxicity, pokud nelze v jednotlivých případech jednoznačně prokázat, že účinky na vývoj jsou sekundárním důsledkem mateřské toxicity. Klasifikace se mimoto uváží v případě existence závažného toxického účinku na potomstvo, například nevratných účinků jako strukturální malformace, letalita embryí/plodů nebo závažné postnatální funkční defekty.
3.7.2.4.3Klasifikace se nesmí automaticky vyloučit u látek, které vyvolávají vývojovou toxicitu pouze ve spojení s mateřskou toxicitou, i když byl prokázán specifický mechanismus zprostředkovaný matkou. V tomto případě může být vhodnější uvážit zařazení do kategorie 2 než do kategorie 1. Pokud je však látka natolik toxická, že vede ke smrti samice nebo těžké podvýživě, nebo samice jsou vysílené a nejsou schopny mláďata vyživovat, je vhodné předpokládat, že vývojová toxicita je vyvolána pouze jako sekundární důsledek mateřské toxicity, a účinky na vývoj nebrat v úvahu. Klasifikace není nutně výsledkem v případě menších vývojových změn, pokud dojde pouze k malému snížení tělesné hmotnosti plodu/mláděte nebo opožděné osifikaci, jsou-li pozorovány ve spojení s mateřskou toxicitou.
3.7.2.4.4Níže jsou uvedeny některé parametry použité k posouzení účinků mateřské toxicity. Údaje o těchto parametrech, jsou-li k dispozici, je třeba hodnotit s ohledem na jejich statistickou nebo biologickou významnost a vztahu mezi dávkou a odezvou.
Mateřská mortalita:
zvýšený výskyt mortality u exponovaných samic oproti kontrolní skupině se považuje za důkaz mateřské toxicity, pokud ke zvýšení úmrtnosti dojde v závislosti na dávce a lze ho přičíst systémové toxicitě zkoušeného materiálu. Mateřská mortalita vyšší než 10 % se považuje za nadměrnou a údaje pro tuto hladinu dávky se pro další hodnocení obvykle neberou v úvahu.
Index páření
(počet zvířat s vaginální zátkou nebo spermiemi / počet spářených zvířat × 100) (13)
Index plodnosti
(počet zvířat s uhnízděnými oplodněnými vajíčky / počet páření × 100)
Délka gestace
(pokud samice mohou vrhnout mláďata)
Tělesná hmotnost a změny tělesné hmotnosti:
Do posouzení mateřské toxicity se zahrne změna tělesné hmotnosti matky nebo upravená (opravená) tělesná hmotnost matky, jsou-li takové údaje k dispozici. Výpočet změny průměrné upravené (opravené) tělesné hmotnosti matky, což je rozdíl mezi počáteční a konečnou tělesnou hmotností minus hmotnost gravidní dělohy (nebo alternativně součet hmotností jednotlivých plodů), může prokazovat, zda se jedná o účinek ze strany matky nebo o nitroděložní účinek. U králíků nemusí být přírůstek hmotnosti užitečným ukazatelem mateřské toxicity vzhledem k běžným výkyvům tělesné hmotnosti během doby březosti.
Příjem potravy a vody
(je-li relevantní): Při posuzování mateřské toxicity je užitečné pozorování významného snížení průměrného příjmu potravy nebo vody u exponovaných samic v porovnání s kontrolní skupinou, zejména je-li zkoušený materiál podáván v potravě nebo v pitné vodě. Změny příjmu potravy a vody je nutno vyhodnotit společně s tělesnou hmotností matky při posuzování, zda jsou zaznamenané účinky odrazem mateřské toxicity nebo prostě nepoživatelnosti zkoušeného materiálu v potravě nebo vodě.
Klinická hodnocení (včetně klinických příznaků, markerů, hematologie a studií klinické chemie):
Při posuzování mateřské toxicity je užitečné pozorování zvýšeného výskytu závažných klinických příznaků toxicity u exponovaných samic v porovnání s kontrolní skupinou. Pokud se má použít jako základ pro posouzení mateřské toxicity, uvedou se ve studii typy, výskyt, stupeň a doba trvání klinických příznaků. Klinické příznaky mateřské intoxikace zahrnují: koma, vysílení, hyperaktivitu, ztrátu vzpřimovacího reflexu, ataxii nebo obtížné dýchání.
Postmortální údaje:
Zvýšený výskyt nebo závažnost pitevních nálezů může svědčit o mateřské toxicitě. To může zahrnovat makroskopické nebo mikroskopické patologické nálezy nebo údaje o hmotnosti jednotlivých orgánů, včetně absolutní hmotnosti orgánu, poměru hmotnosti orgánu k hmotnosti těla nebo poměru hmotnosti orgánu k hmotnosti mozku. Je-li doloženo nálezy nepříznivých histopatologických účinků na postižený orgán nebo orgány, lze pozorování významné změny průměrné hmotnosti cílového orgánu nebo orgánů u exponovaných samic v porovnání s kontrolní skupinou považovat za důkaz mateřské toxicity.
3.7.2.5Údaje ze zkoušek na zvířatech a experimentální údaje
3.7.2.5.1K dispozici je řada mezinárodně uznávaných zkušebních metod; patří mezi ně metody pro zkoušky vývojové toxicity (např. podle metodiky OECD 414) a metody pro jednogenerační nebo dvougenerační zkoušky toxicity (např. podle metodiky OECD 415, 416).
3.7.2.5.2K odůvodnění klasifikace lze rovněž použít výsledky získané ze screeningových testů (např. podle metodiky OECD 421 – screeningový test toxicity pro reprodukci/vývojové toxicity – a 422 – kombinovaná studie toxicity po opakovaných dávkách se screeningovým testem toxicity pro reprodukci/vývojové toxicity), ačkoliv se uznává, že kvalita těchto důkazů je méně spolehlivá než u důkazů získaných z úplných studií.
3.7.2.5.3Jako základ pro klasifikaci je možno použít nepříznivé účinky nebo změny zaznamenané v krátkodobých nebo dlouhodobých studiích toxicity při opakované dávce, u nichž se předpokládá, že mohou poškodit reprodukční funkci, a k nimž dochází v nepřítomnosti významné celkové toxicity, například histopatologické změny gonád.
3.7.2.5.4K postupu klasifikace mohou přispět důkazy získané ze zkoušek in vitro nebo ze zkoušek na jiných zvířatech než savcích a obdobných látek pomocí vztahů struktury a účinku. Ve všech případech tohoto druhu je k vyhodnocení přiměřenosti údajů nutno použít odborný posudek. Klasifikaci nelze založit primárně na nepřiměřených údajích.
3.7.2.5.5Studie na zvířatech by se měly pokud možno provádět pomocí vhodných cest podání, které souvisejí s možnou cestou expozice u člověka. V praxi se však studie toxicity pro reprodukci běžně provádějí pomocí orální cesty a takovéto studie budou obvykle vhodné pro posouzení nebezpečných vlastností látky s ohledem na toxicitu pro reprodukci. Lze-li však přesvědčivě prokázat, že jednoznačně identifikovaný mechanismus nebo způsob účinku nemá pro člověka význam, nebo jsou-li toxikokinetické rozdíly tak výrazné, že je jisté, že se nebezpečná vlastnost u člověka neprojeví, neměla by se látka, která u pokusných zvířat vyvolává nepříznivý účinek na reprodukci, klasifikovat.
3.7.2.5.6Studie zahrnující cesty podání jako intravenózní nebo intraperitonální injekce, které vedou k expozici rozmnožovacích orgánů nereálně vysokým hladinám zkoušené látky nebo vyvolávají lokální poškození rozmnožovacích orgánů, včetně podráždění, musí být interpretovány mimořádně opatrně a samy o sobě obvykle nejsou základem klasifikace.
3.7.2.5.7.Existuje obecná shoda o pojmu limitní dávky, při jejímž překročení se vyvolání nepříznivého účinku považuje za nespadající do kritérií, která vedou ke klasifikaci, ne však ohledně zařazení do kritérií specifické dávky jako limitní dávky. Některé pokyny ke zkušebním metodám však upřesňují limitní dávku, jiné blíže vymezují limitní dávku údajem, že vyšší dávky mohou být nezbytné, je-li předpokládaná expozice člověka dostatečně vysoká, takže není dosaženo přiměřeného rozpětí expozice. Rovněž vzhledem k toxikokinetickým rozdílům mezi jednotlivými druhy nemusí být stanovení specifické limitní dávky vhodné v případech, je-li člověk citlivější než model u zvířat.
3.7.2.5.8Nepříznivé účinky na reprodukci zaznamenané ve studiích na zvířatech pouze při velmi vysokých hladinách dávky (např. při dávkách, které vyvolávají vysílení, těžkou inapetenci či nadměrnou mortalitu) by obvykle neměly vést ke klasifikaci, ledaže jsou k dispozici jiné údaje, například o toxikokinetice, které prokazují, že člověk může být citlivější než zvířata, aby bylo možno předpokládat, že klasifikace je vhodná. Pro další pokyny v této oblasti nahlédněte do oddílu o mateřské toxicitě (3.7.2.4).
3.7.2.5.9Specifikace aktuální „limitní dávky“ však bude záviset na zkušební metodě, která byla použita k získání výsledků zkoušky; například metodika OECD pro studie toxicity při opakované dávce orální cestou doporučuje horní hodnotu dávky 1 000 mg/kg jako limitní dávku, pokud předpokládaná lidská reakce nenaznačuje, že bude zapotřebí vyšší dávky.
