3.4.1.1„Látkou senzibilizující dýchací cesty“ se rozumí látka, která po vdechování vyvolává přecitlivělost dýchacích cest.
3.4.1.2„Látkou senzibilizující kůži“ se rozumí látka, která po styku s kůží vyvolává alergickou odpověď.
3.4.1.3Pro účely tohoto oddílu 3.4 zahrnuje senzibilizace dvě fáze: první fází je indukce specifické imunologické paměti u jednotlivce při expozici alergenu. Druhou fází je elicitace (vlastní projev senzibilizace), tj. vyvolání alergické odpovědi zprostředkované buňkami nebo protilátkami při expozici přecitlivělého jednotlivce alergenu.
3.4.1.4Model indukce následovaný fázemi elicitace je u senzibilizace dýchacích cest sdílen společně se senzibilizací kůže. U senzibilizace kůže je nutná fáze indukce, během níž se imunitní systém učí reagovat; poté se mohou objevit klinické symptomy, pokud je následná expozice dostačující pro vyvolání viditelné kožní reakce (fáze elicitace). V důsledku toho obvyklé prediktivní testy sledující tento model, v němž existuje indukční fáze, měří odpověď pomocí standardizované elicitační fáze, typicky zahrnující náplasťový test. Výjimkou je test místních lymfatických uzlin, při němž se měří přímo indukční odezva. Důkazy o senzibilizaci kůže u lidí se obvykle posuzují pomocí diagnostického náplasťového testu.
3.4.1.5Obvykle jsou pro senzibilizaci jak kůže, tak i dýchacích cest nutné pro elicitaci nižší hladiny, než jsou potřebné k indukci. Ustanovení o upozorňování přecitlivělých jedinců na přítomnost konkrétní senzibilizující látky ve směsi jsou obsažena ►M2 v příloze II oddíle 2.8 ◄ .
3.4.1.6Třída nebezpečnosti „Senzibilizace dýchacích cest nebo kůže“ se člení na